Obývací pokoje

Jakým způsobem organizovat provoz v bytě, jak rozestavit nábytek, aby co nejlépe plnil požadované funkce a kolik nábytku je  zapotřebí? Tyto otázky je si třeba před zařizováním obývacího pokoje položit. Na začátku bychom měli brát ohled zejména na obyvatele našeho obývacího pokoje, zjistit jaké má kdo nároky, potřeby a čemu dává který člen přednost. Hned vzápětí by mělo následovat známé slovní spojení "méně je někdy více".

Uspořádání nábytku

Při úvahách o rozmístění nábytku musíme vycházet z předpokládaného provozu, jaký je pro danou místnost určen. Dosti časté prohřešky proti dobrému provozu a tedy i dobré funkci bytu způsobuje nevhodně umístěný nábytek např. u oken a tím ztěžující jejich čištění a větrání místnosti. Nábytek špatně umístěný v prostoru může dokonce způsobit naše zranění.

Jelikož obývací pokoj plní většinou také shromažďovací funkci, je třeba dbát na dostatečný prostor např. pro malé děti, přemíra nábytku tuto funkci zcela jistě znesnadní. Stejně tak je obývací pokoj i místem našich domácích prací a uskutečňování koníčků, což může vyvolat nemalé nároky na vybavení. Co se týče domácího sterea, případně domácího kina, zásadou pro kvalitní poslech je vytvoření rovnostranného trojúhelníků, jehož vrcholy tvoří reproduktory a posluchač. V případě domácího kina a nově nastupujících prostorových reprodukcí zvuku by měly zdroje zvuku tvořit rovnostranný obrazec a posluchač by měl být v jeho středu. Ne vždy nám rozměrová dispozice obývacího pokoje dovoluje tyto pravidla striktně dodržovat, měli bychom se jim však blížit co nejvíce nám to je umožněno.

Barevné řešení

Barevný projekt interiéru je nedílnou součástí celkového řešení, proto není vhodné při návrhu vycházet pouze z estetických kritérií. Z hlediska psychofyziologického působení barev bychom měli v pokoji preferovat spíše teplejší škálu barev, tzn. odstíny žlutých, okrových, oranžových a červenohnědých barev. Z hlediska celku by však tyto odstíny měly být mírněny neutrálními nebo chladnějšími barvami. Dnes už možná příliš konzervativní zásadou barevného komponování každého interiéru je známá věta: Čím brilantnější a ohnivější barva, tím menší plochu by měla zaujímat. Tuto všeobecně známou zásadu čas od času vyvrací extravagantní designéři, kteří dovedou křiklavými módními výsřelky vcelku zajímavě poznamenat design interiéru, na druhou stranu tento postup si těžko dovedeme představit v případě běžné čtyřčlenné rodiny. Závěrem je tedy nutné podotknout, že barevné řešení obývacího pokoje je především záležitostí vkusu jednotlivců, ale je užitečné předem pečlivě promyslet jak náš návrh bude působit na všechny uživatele pokoje a učinit náležité kompromisy.

Osvětlení obývacího pokoje

Doby, kdy stačil k osvětlení obývacího pokoje jen jeden středový lustr jsou nenávratně pryč. Prostor obývacího pokoje musí vyhovovat všem jeho uživatelům konajícím zde různé činnosti i z hlediska osvětlení. Většina obývacích pokojů bývá osvětlována denním i umělým světlem. Oba dva druhy osvětlění vytvářejí v daném prostoru světelná pole, které nám umožňují zrakový vjem. Kvalita denního světla je proměnlivá a neovlivnitelná. Umělé světlo má ve srovnání s denním světlem nedostatky především v kvalitě a intenzitě, má však i několik nezanedbatelných výhod. Umělé světlo můžeme kromě náhrady denního světla chápat jako samostatný funkční i výtvarný prvek interiéru s následujícími přednostmi: Umělé světlo je ovladatelné ve všech parametrech a můžeme jej použít na libovolném místě. Nejdůležitějšími parametry jsou intenzita osvětlení a jas. Mezi nejpoužívanější zdroje světla patří klasické reflektorové žárovky, lineární zářivky a halogenová svítidla. Vzhledem k individualitě lidského vkusu nelze jednoznačně doporučit jediný typ zdrojů světla, často bývá využívána kombinace žárovek a zářivek ve formě lustru resp. bodových světel. Velice oblíbené a poměrně kvalitní zdroje světla jsou také tzv. úsporné zářivky, jejichž hlavní výhoda spočívá v nízké spotřebě energie, při zachování dostatečné intenzity.